Cesta po Španělském království - bus

Termíny a ceny

Cena zahrnuje

• 9 ubytování
• 9 polopenzí
• dopravu luxusním autokarem do/z Španělska
• dopravu autokarem po Španělsku
• prohlídku tradiční toledské manufaktury
• služby českého průvodce
• zákonné pojištění ve znění zákona č. 159/99 Sb.

Cena nezahrnuje

• vstupy, místní dopravu, pobytovou taxu, fakultativní služby cca 100 EUR

Příplatky

• cestovní pojištění a proti stornu max.plnění 12500 Kč (příplatek: 430 Kč)
• cestovní pojištění a proti stornu max.plnění 25000 Kč (příplatek: 820 Kč)
• jednolůžkový pokoj (příplatek: 5900 Kč)
• svoz Chlumec nad Cidlinou, Poděbrady (příplatek: 400 Kč)
• svoz Teplice, Ústí nad Labem, Litvínov, Most, Chomutov, Karlovy Vary, Chrudim, Pardubice, Hradec Králové (příplatek: 500 Kč)
• svoz Svitavy, Polička, Opava, Ostrava, Frýdek Místek, Nový Jičín, Hranice, Přerov, Prostějov (příplatek: 600 Kč)
• Alhambra- záloha na zajištění prohlídky a vstupu (příplatek: 1000 Kč)

Slevy

• stálý klient (sleva: -430 Kč)

Barcelona

Přístavní město Barcelona, hlavní město Katalánska, je s téměř 1 800 000 obyvatel druhé největší město Španělska (po Madridu). Město bylo založeno iberskými kmeny, ovládnuto později Féničany a Kartáginci. Za Kartáginců bylo známo jako Barcino a později za Římanů, jejichž panství připomínají mnohé pozůstatky chrámových i veřejných staveb, bylo označováno Faventia Iulia Augusta Pia. Plnilo úlohu význačného přístavu i v době islámské invaze. Ve středověku, v souvislosti se sjednocením Katalánského hrabství s Aragonským královstvím se Barcelona stává nejvýznamnějším přístavem země i celého Středomoří. Koncem 19. století je střediskem katalánského nacionalistického hnutí. Důležitou roli sehrála Barcelona v době španělské občanské války, kdy do r. 1939 byla v rukou lidové fronty. Od r. 1977 je hlavním městem autonomního Katalánska. Na známém korzu La Ramblas je i nejzajímavější ze 40 barcelonských tržnic – secesní „La Boquería“, a také pověstná barcelonská opera „Gran Teatre del Liceu“. Pozornost si zaslouží také bývalá královská loděnice, jejích areál slouží v současnosti jako Námořní muzeum. Zato tu stále ještě kotví „Las Golondrinas“ (Vlaštovky) – dvouposchoďové výletní lodě, které od roku 1988 lákají k okružním plavbám po přístavu. Na přímořské promenádě se tyčí 60 m vysoký sloup s osmimetrovou bronzovou sochou Kryštofa Kolumba. Zvláštní půvab má stará gotická čtvrť Barrio Gótico, kde snad každý dům má svou uměleckou a historickou hodnotu. Vytváří vzácně ucelený soubor staveb s dominující a nepřehlédnutelnou katedrálou sv. Eulálie, která byla postavena ve 13. – 15. století na místě románské baziliky a je jedním z nejkrásnějších příkladů katalánské gotiky. jedno z nejmalebnějších míst Gotické čtvrti je Plaça del Rei (Náměstí krále) s Královským palácem, v němž kdysi dávno sídlila barcelonská hrabata, která přivedla Katalánsko k samostatnosti. Zachoval se z něj jen Velký královský palác s trůnním sálem a kaplí sv. Agáty, do nichž se nedostanete po polokruhovém schodišti, jak by člověk předpokládal, ale z přilehlého gotického paláce, který sem byl přenesen doslova kámen po kameni z úplně jiné ulice a v němž je dnes Muzeum historie města. Nad tím vším se tyčí šestipatrová strážní věž – Rozhledna krále Martina z 16. století, která je ovšem nepřístupná. Aby si člověk udělal představu o katalánské secesi, postačí procházka po nejelegantnější barcelonské třídě Passeig de Gracia, která začíná na náměstí Plaça Catalunya. Mezi jejími honosnými domy a paláci si nelze nevšimnout tří secesních skvostů z počátku 20. století, které tu stojí téměř vedle sebe a jsou ukázkou díla tří nejvýznamnějších představitelé tohoto slohu. Je to dům Batlló (č. 43) od Antoni Gaudího, dům Amatller (č. 41) od Josepa Puige i Cadafalcha a dům Lleó Morera (č. 35) od Lluíse Domenecha i Montanera. Kousek výše na protější straně ulice vzbuzuje pozornost další stavba Antoni Gaudího – dům Mila (lidově zvaný La piedra = kámen). V pohádkovém Guellově parku, který měl být původně jakýmsi zahradním městem a jehož návštěvu by turista neměl v žádném případě vynechat, je souznění Gaudího s přírodou snad ještě zřetelnější. Barcelona je dnes moderní velkoměsto, které je nejen nejvýznamnějším španělským přístavem a největším obchodním a průmyslovým centrem země (průmysl textilní, strojírenský a chemický), ale i město s nesmírnou tvůrčí energií a kulturním zázemím, které nabízí nespočet možností pro milovníky všech druhů umění.

Sevilla

Sevilla je hlavní město Andalusie a žije zde asi 700 000 obyvatel. Leží ve výšce pouhých 10 metrů nad hladinou moře, kolem řeky Guadalquivir. Je zde nejteplejší léto v celém Španělsku. Sevillu založili již Féničané a po nich se zde vystřídali také Řekové a Kartaginci. V 1. st. př. n. l. ji dobyl Julius Caesar. Za Římanů a Vizigótů byla hlavním městem provincie. Pozůstatky římského osídlení se nacházejí severně od města v Italice. Arabové, kteří Sevillu dobyli na Vizigótech v r. 712, vtiskli městu dnešní ráz a dali řece její současné jméno. Sevilla pak byla soupeřem sousední Cordoby. Sevilla byla od 11. st. sídlem emírů dynastie Almohadů. Ve 13. st. ji dobyl Ferdinand III. Kastilský. Křesťanští králové pak přenesli svůj dvůr do maurských paláců. V 16. st. byla Sevilla nejbohatším španělským městem. Obchod a přístav přitahovaly nejen tuzemské a zahraniční obchodníky, ale i různé živly a dobrodruhy. Město se stalo překladištěm zboží z kolonií a Evropy, především zlata a stříbra. Zároveň se stalo kulturním centrem. Objevení Nového Světa tak mělo pro Sevillu klíčový význam. Od 18. st. se říční přístav postupně zanášel pískem a město začalo ztrácet na významu. V r. 1992, kdy socialistická vláda byla u moci deset let, byla Barcelona pořadatelem olympijských her, Madrid hlavním kulturním městem Evropy a v hlavním městě Andalusie Seville se konala světová výstava.

Madrid

Hlavní město Španělska od r. 1562 je též geografickým centrem Iberijského poloostrova.

Magnetem Madridu nejsou jen historické památky a obrazové galerie, ale také prostředí, atmosféra a především noční život

Centrem a srdcem města je Puerta de Sol, neboli Sluneční brána. Je zde vyznačen nultý kilometr španělských silnic, končí tu autobusy a křižují se zde trasy metra. Na Plaza Mayor je odsud jen pár kroků

Na tomto rozlehlém náměstí, se dříve konaly býčí zápasy, veřejné popravy, a odehrávaly se různé slavnosti a veselice. Dnes jsou zde krámky se suvenýry a také restaurace a bary se stolky a slunečníky.

Starý Madrid je ohraničen ulicemi Mesón de Paredes a Mayor. Každou neděli dopoledne tu mají bleší trh. Říkají mu Rastro a jeho centrem je ulice Ribera de Curtidores a blízké okolí. nejrůznější kuriozity i hezké starožitné kousky.

Nezapomeňte navštívit klasicistní budova Královského paláce s katedrálou na jedné straně a Sabatiniho zahradami na straně druhé na náměstí Oriente. Králové tu bydleli do roku 1931, dnes slouží palác jako muzeum a královská rodina občas využívá některé sály k reprezentačním účelům. Prohlídka trvá něco přes dvě hodiny a je opravdu na co se dívat. Trůnní sál, velká jídelna, kaple, další sály přeplněné obrazy, sklem, porcelánem a gobeliny, královská zbrojnice, starobylá královská lékárna...
Když vyjdete ven zcela zmoženi tou přemírou uměleckých pokladů, určitě přijde vhod odpočinek. Posaďte se na chvíli v parčíku naproti u sochy Filipa IV. na vzpínajícím se koni, kterou vytvořil podle Velázquezova návrhu a Galileiho statických výpočtů Ital Pietro Tacca. Pár kroků odtud je Královská opera a už v blízkosti Puerty del Sol, kousek od Gran Vía, jedné z hlavních tepen metropole, mají na klidném náměstíčku od roku 1557 svůj klášter bosé karmelitánky (Convento de las Descalzas Reales), které po staletí vychovávaly dívky z bohatých šlechtických rodin a nashromáždily z darů umělecké poklady nesmírné ceny. Na jednom obraze je znázorněna Jana Rakouská se svou dcerou Markétou na břehu řeky a v pozadí je vidět hrad. Průvodce vám potvrdí, že je to opravdu Vltava a Pražský hrad.

Paseo del Prado nemůže vynechat nikdo, kdo přijel do Madridu za výtvarným uměním.
V jedné z nejkvalitnějších světových obrazáren Museo del Prado byste mohli strávit několik dnů. Najdete tu bezpochyby nejlepší světovou sbírku španělských mistrů 14. - 19. stol. (zejména El Greco, Velázquez, Goya, Ribera, Zurbarán, Murillo) a i k relativně krátkému seznámení s díly těchto mistrů byste potřebovali několik hodin. Je tu však velmi dobře zastoupena i škola vlámská (mj. Van der Weyden, H. Bosch, P. Brueghel), italská (Tizian, Botticelli, Raffael, Tintoretto, Caravaggio...), v menší míře, ale velmi kvalitními díly je představena malba německá, francouzská či anglická.

To, co byste snad postrádali v El Pradu, objevíte v Museo Thyssen-Bornemisza, které bylo otevřeno v roce 1992 a v němž je vystaveno více než 700 obrazů evropského a světového malířství 13. až 20. století.

Ke třetímu muzeu Centro Nacional de Arte-Reina Sofía musíte z Paseo del Prado odbočit do ulice Santa Isabel. Je v něm soustředěno především současné španělské umění a najdete zde vedle Picassovy Guerniky díla Dalího, Tapiese, Chillidy, Miróa a celé řady dalších tvůrců. Právě zde mají své místo i velmi zajímavé dočasné výstavy.

Katalánsko

Katalánsko je jedním ze 17 autonomních společenstvích Španělska. Tvoří ho čtyři provincie (Barcelona, Girona, Lleida a Tarragona) a jeho hlavním městem je Barcelona. Rozkládá se na ploše 32 114 km2 a žije v něm přes 7 535 000 obyvatel. Katalánsko sousedí s Francií a Andorou, Aragonií, Valencií a Středozemním mořem.

Granada

Costa del Azahar

Costa del Azahar „Pobřeží pomerančovníkového květu“ - Costa del Azahar leží severně od Valencie a pro své jedinečné podnebí je vyhledávanou oblasti jarních, letních, ale i v podzimních měsících. Na území o rozloze 120 km nabízí příjemné a teplé pláže, ale i divoké zátoky, omývané třpytivými vodami Středozemního moře. Naleznete zde úrodné sady s pomerančovníky, mandlovníky a olivovníky a pozvolně se svažující, převážně písčité pláže. Milovníci přírody se jistě rádi podívají do národního parku La Sierra de Irta, na útesy vypínající se nad modrými vodami, templářské hrady, křesťanské poustevny, nebo například na zbytky maurského osídlení.