Palermo (Itálie)

Hlavním městem Palermo nebylo odjakživa. Stalo se jím až v době arabské nadvlády v roce 948, kdy sem přesídlila hlava Sicilského emirátu. Počátky města však sahají mnohem hlouběji do historie. S jistou dávkou nadsázky bychom k nim mohli počítat již 10 000 let staré malby z jeskyně Addaura na Monte Pellegrino. Skuteční zakladatelé města však přišli až v 8. století př. Kr. Byli to Féničané, kteří obsazovali západní část ostrova, zatímco řečtí Dórové obsazovali východní pobřeží. Féničany přirozeně nahradili Kartaginci, a ti zde setrvali, navzdory věčnému nepřátelství s Řeky, až do I. punské války. Těsně před jejím začátkem město Řekové konečně ovládli, ale brzy se západní Sicílie i s Palermem stala římskou kolonií. Palermo však zůstalo významným přístavem, kromě Syrakus, nejvýznamnějším na ostrově. Po zániku Římské říše se nevyhnulo nájezdům Barbarů, ale již v 6. století vrátili ostrovu řád Byzantinci a po třech stoletích vystřídaní Araby. Těm byla cizí fundamentalistická nenávist ke všemu cizímu a tak zde mohli vedle sebe žít Arabové, Řekové, Židé a další národy. Z Palerma se tak stalo nádherné město srovnatelné s Bagdádem nebo Cordobou. A tato tradice kulturní a národnostní pestrosti pokračovala i za křesťanských Normanských králů nebo za Fridricha II. Z této doby také pocházejí nejkrásnější památky města – Palatinská kaple nebo nedaleká katedrála Monreale. Po zničení Hohenštaufského rodu přišli na Sicílii Anjouovci a s nimi konec zlaté doby. A bylo to právě v Palermu, kde začaly zlopověstné Sicilské nešpory – povstání, při kterém byla nenáviděná francouzská nadvláda utopena v krvi. Ale staré časy se nevrátily, Sicílie již zůstala na periferii dějin. Palermo se tak stalo jen provinční metropolí. A nepomohlo ani to, když dobytím Palerma v roce 1860 začal Giuseppe Garibaldi svůj boj za sjednocení Itálie. Pohnuté dějiny se odrážejí i v nepřeberném množství památek Palerma, ale ty nejlepší pocházejí z časů normanských králů. Nejkrásnější z nich je Palatinská kaple (Cappella Palatina) v Normanském neboli Královském paláci. Bohatství a kulturní pestrost na dvoře krále Rogera II. dala vzniknout nádherné kapli, v níž se unikátně spojují prvky latinské, byzantské a arabské. Trojlodní kaple, rozdělená antickými sloupy, je vyzdobena skleněnými mozaikami s biblickými výjevy, tak typickými pro byzantské umění. Výzdoba stropu je v arabském stylu. Kaple se navíc dochovala v téměř nezměněné podobě, a tak je nepochybně nejcennější sicilskou památkou. Škoda jen, že je neustále obležená nesmírným množstvím turistů. Z normanského období pochází i katedrála zasvěcená Paně Marii. Svou nádherou se kdysi pravděpodobně vyrovnala Palatinské kapli nebo katedrále v Monreale, bohužel však byla dosti necitlivě barokně přestavěna. Přesto je důstojnou dominantou církevního života v Palermu, třeba i proto, že zde jsou uloženy ostatky sv. Rozálie, patronky města. V majestátní porfyrové hrobce je zde uloženo i tělo Fridricha II., kterého známe i z našich dějin jako autora Zlaté buly sicilské. Není možné se zde věnovat všem dalším palermským pozoruhodnostem, některé však si zmínku zaslouží. Je to například romantická ruina kláštera San Giovanni degli Eremiti nedaleko Normanského paláce. Pod klášterem Kapucínů se se ukrývají katakomby s neskutečným množstvím mumií mnichů i místní nobility. Archeologické muzeum patří k nejvýznamnějším v Itálii (a to je co říci), slavné jsou zejména metopy z antických chrámů v Selinunte. Ale pro pestřejší pohled na město není k zahození ani procházka po zapadlejších uličkách centra, mezi krámky řemeslníků nebo po zapadlých tržištích. Namístě je ale obezřetnost, přeci jen, Palermo je Palermo. Costa: 0235 Historické Palermo a Monreale – fakultativní prohlídka měst s průvodcem, cca 4 hod. za 46 EUR