Španělsko - pobřeží pomerančů a laguna Mar Menor

Termíny a ceny

Cena zahrnuje

• dopravu autobusem
• 6x ubytování (2lůžkové pokoje s vlastním příslušenstvím)
• 6x snídaně, 4x večeře
• průvodce

Výlety

• pojištění léčebných výloh a storna (příplatek: 440 Kč)
• 1/1 pokoj (příplatek: 4500 Kč)

Valencie

Valencijská oblast se rozkládá na 3.500 km2 a nabízí celkem 466 km pláží, 38 sportovních přístavů, 20 golfových hřišť a především 12 přírodních parků. Slaví se zde přes 600 lidových svátků, z nichž většinu provázejí oslavy pod širým nebem, např. ohňové slavnosti Fallas ve Valencii (12.-19.3), Fogueres v Sant Joan (17.-24.6). Z gastronomických specialit je asi nejznámější paella (králičí, kuřecí maso, fazole, rýže).

Benidorm

Turistické středisko s překrásnými plážemi Levante a Poniente s jemným zlatým pískem. Bohaté sportovní možnosti: plážová gymnastika, vodní lyžování, plachtění, atletika, tenis, jízda na koni, golf, létání a další. U břehů blízkého ostrova můžete při potápění pozorovat chráněné druhy mořských ryb a živočichů. Nedaleko je také tradiční rybářská obec Altea.

Peniscola

Leží 200 km na jih od Barcelony. Peniscola, dnes poloostrov, dříve ostrov, je přeplněna bohatou historií a prošly přes ni téměř všechny západní civilizace. Do dnešní doby si uchovala svůj půvab, úzké kamenné uličky s balkony plnými květin. Dominantou poloostrova vystupujícího do moře je hrad, který byl postaven ve 13.století Templáři a ve kterém našel útočiště papež Benedikt XIII., zvaný El Papa Luna, běhěm tzv. Velkého západního schizmatu. Tyčí se ve výšce 54 metrů nad mořem a z jeho vyhlídkové terasy je překrásný výhled. Pod hradbami, vedle mohutné přístavní hráze, se nachází malý rybářský přístav, kde je možno vidět tradiční prodej ryb.
Vždy jednou týdně v pondělí dopoledne se koná veliký trh, kde lze levně a dobře nakoupit. Na své si zde přijdou i milovníci nákupů a nočního života. Je zde mnoho obchůdků, kaváren, restaurací, barů a hlavně diskoték, které pulzují hudbou a nočním životem často až do ranních hodin.
Půjčování slunečníků, lehátek, šlapadel a hřiště na plážový volejbal i další možnosti sportovního vyžití, jako windsurfing, kanoistika, vodní skútry, projížky na plachetnicích, potápění jsou samozřejmostí.

Alicante

Staří Řekové nazývali dnešní hlavní město stejnojmenné provincie Akra Leuka, což znamená „bílá citadela“, Římané pak Lucentum, což je „město světla“. Bílé a plné světla je i dnešní Alicante (283 243 obyvatel). Počátky města sahají do 4. století př. n. l., do místa zvaného Tossal de Manises v blízkosti pláže La Albufereta, kde se nacházejí ruiny ibersko-římské osady Lucentum. Historicky cenné předměty z tohoto náleziště jsou vystaveny v Archeologickém muzeu (MARQ). Ve středověku bylo Alicante strategickým místem, o které sváděly tuhé boje Kastilie a Aragon. Definitivním vítězem se stal Jaime II. Aragonský, který v roce 1296 přičlenil město k Valencijskému království. Svědkem těchto bojů byl hrad svaté Barbory na vrchu Benacantil. Alfons X. zde v roce 1247 na den svaté Barbory porazil muslimy. Bojovali zde také Pedro I. Kastilský a Pedro IV. Aragonský. Ve válce o dědictví španělské hrad dobyli pro Habsburky Angličané, ovšem ne nadlouho, protože po útoku bourbonských vojsk vyletěla polovina hradu do vzduchu a stoupenci Habsburků byli poraženi. Do dnešních dnů se zachovala základna středověké věže (Torre del Homenaje), věž Torreta a příkop, který ji odděluje od pozdějších přístaveb, z nichž zůstala jen ta část, která sloužila jako kasárna, a tzv. zbrojní nádvoří (patio de armas). Shora je nádherný pohled na město, na alicantskou zátoku s přístavem i na elegantní palmovou promenádu, která ji lemuje. Alicante má i další místa, které stojí za pozornost. Radnice se dvěma stejnými věžemi je barokní. Zajímavostí je „kota 0“ na prvním schodu hlavního schodiště, která je výchozím bodem při měření nadmořské výšky v celém Španělsku. Kostel Panny Marie (Iglesia de Santa María) na Plaza de Santa María je vůbec nejstarší budovou ve městě. Ve 13. století ho dal postavit Jaime I. Dobyvatel. Stojí na místě bývalé mešity a během staletí byl několikrát přestavován. Interiér, který si zachoval gotickou podobu, skrývá oltář z 15. století, křtitelnici z 16. století a barokní varhany. Hlavní průčelí je barokní a znázorňuje Nanebevzetí Panny Marie. Vedle kostela stojí Casa de la Asegurada, budova z 18. století, která sloužila jako městská sýpka. Dnes je to galerie se sbírkami obrazů z 20. století (Juan Gris, Chillida, Miró, Picasso, Dalí, Tàpies, Chagall, Kandinskij, aj.). Katedrála svatého Mikuláše (Catedral de San Nicolás) patří k nejvýznamnějším historickým památkám. Herreriánská strohost průčelí kontrastuje s dekorativností interiéru. Současná budova je ze 17. století, rajský dvůr je z 15. století. Ulice Labradores je zajímavá svými četnými měšťanskými domy. Zvlášť pitoreskní je pak lidová čtvrť Santa Cruz, jejíž dominantou je svatyně Santa Cruz. Elegantní palmová promenáda podél moře a přístavu Paseo de la Explanada je zrcadlem Alicante a velmi oblíbeným korzem, na něž navazuje Park Canalejas. Hned u něj najdete nejlepší alicantskou galerii výtvarného umění, která našla své místo v budově, kde se v minulosti konaly rybí dražby.

Barcelona

Přístavní město Barcelona, hlavní město Katalánska, je s téměř 1 800 000 obyvatel druhé největší město Španělska (po Madridu). Město bylo založeno iberskými kmeny, ovládnuto později Féničany a Kartáginci. Za Kartáginců bylo známo jako Barcino a později za Římanů, jejichž panství připomínají mnohé pozůstatky chrámových i veřejných staveb, bylo označováno Faventia Iulia Augusta Pia. Plnilo úlohu význačného přístavu i v době islámské invaze. Ve středověku, v souvislosti se sjednocením Katalánského hrabství s Aragonským královstvím se Barcelona stává nejvýznamnějším přístavem země i celého Středomoří. Koncem 19. století je střediskem katalánského nacionalistického hnutí. Důležitou roli sehrála Barcelona v době španělské občanské války, kdy do r. 1939 byla v rukou lidové fronty. Od r. 1977 je hlavním městem autonomního Katalánska. Na známém korzu La Ramblas je i nejzajímavější ze 40 barcelonských tržnic – secesní „La Boquería“, a také pověstná barcelonská opera „Gran Teatre del Liceu“. Pozornost si zaslouží také bývalá královská loděnice, jejích areál slouží v současnosti jako Námořní muzeum. Zato tu stále ještě kotví „Las Golondrinas“ (Vlaštovky) – dvouposchoďové výletní lodě, které od roku 1988 lákají k okružním plavbám po přístavu. Na přímořské promenádě se tyčí 60 m vysoký sloup s osmimetrovou bronzovou sochou Kryštofa Kolumba. Zvláštní půvab má stará gotická čtvrť Barrio Gótico, kde snad každý dům má svou uměleckou a historickou hodnotu. Vytváří vzácně ucelený soubor staveb s dominující a nepřehlédnutelnou katedrálou sv. Eulálie, která byla postavena ve 13. – 15. století na místě románské baziliky a je jedním z nejkrásnějších příkladů katalánské gotiky. jedno z nejmalebnějších míst Gotické čtvrti je Plaça del Rei (Náměstí krále) s Královským palácem, v němž kdysi dávno sídlila barcelonská hrabata, která přivedla Katalánsko k samostatnosti. Zachoval se z něj jen Velký královský palác s trůnním sálem a kaplí sv. Agáty, do nichž se nedostanete po polokruhovém schodišti, jak by člověk předpokládal, ale z přilehlého gotického paláce, který sem byl přenesen doslova kámen po kameni z úplně jiné ulice a v němž je dnes Muzeum historie města. Nad tím vším se tyčí šestipatrová strážní věž – Rozhledna krále Martina z 16. století, která je ovšem nepřístupná. Aby si člověk udělal představu o katalánské secesi, postačí procházka po nejelegantnější barcelonské třídě Passeig de Gracia, která začíná na náměstí Plaça Catalunya. Mezi jejími honosnými domy a paláci si nelze nevšimnout tří secesních skvostů z počátku 20. století, které tu stojí téměř vedle sebe a jsou ukázkou díla tří nejvýznamnějších představitelé tohoto slohu. Je to dům Batlló (č. 43) od Antoni Gaudího, dům Amatller (č. 41) od Josepa Puige i Cadafalcha a dům Lleó Morera (č. 35) od Lluíse Domenecha i Montanera. Kousek výše na protější straně ulice vzbuzuje pozornost další stavba Antoni Gaudího – dům Mila (lidově zvaný La piedra = kámen). V pohádkovém Guellově parku, který měl být původně jakýmsi zahradním městem a jehož návštěvu by turista neměl v žádném případě vynechat, je souznění Gaudího s přírodou snad ještě zřetelnější. Barcelona je dnes moderní velkoměsto, které je nejen nejvýznamnějším španělským přístavem a největším obchodním a průmyslovým centrem země (průmysl textilní, strojírenský a chemický), ale i město s nesmírnou tvůrčí energií a kulturním zázemím, které nabízí nespočet možností pro milovníky všech druhů umění.

Katalánsko

Katalánsko je jedním ze 17 autonomních společenstvích Španělska. Tvoří ho čtyři provincie (Barcelona, Girona, Lleida a Tarragona) a jeho hlavním městem je Barcelona. Rozkládá se na ploše 32 114 km2 a žije v něm přes 7 535 000 obyvatel. Katalánsko sousedí s Francií a Andorou, Aragonií, Valencií a Středozemním mořem.

Murcie

Murcie se nachází na jihovýchodě Španělska, na pobřeží Středozemního moře mezi Andalusií a Valencií. Na severu sdílí hranice s Kastilií La Mancha. Rozloha regionu je 11 313 km2 a žije zde 1,4 milionu obyvatel, z nichž třetina obývá stejnojmenné hlavní město. Murcie je hlavním producentem ovoce, zeleniny a květin.

Tarragona

Cartagena

Mar Menor

Slaná laguna v Murcii