Španělsko, poklady UNESCO - bus

Termíny a ceny

Barcelona

Přístavní město Barcelona, hlavní město Katalánska, je s téměř 1 800 000 obyvatel druhé největší město Španělska (po Madridu). Město bylo založeno iberskými kmeny, ovládnuto později Féničany a Kartáginci. Za Kartáginců bylo známo jako Barcino a později za Římanů, jejichž panství připomínají mnohé pozůstatky chrámových i veřejných staveb, bylo označováno Faventia Iulia Augusta Pia. Plnilo úlohu význačného přístavu i v době islámské invaze. Ve středověku, v souvislosti se sjednocením Katalánského hrabství s Aragonským královstvím se Barcelona stává nejvýznamnějším přístavem země i celého Středomoří. Koncem 19. století je střediskem katalánského nacionalistického hnutí. Důležitou roli sehrála Barcelona v době španělské občanské války, kdy do r. 1939 byla v rukou lidové fronty. Od r. 1977 je hlavním městem autonomního Katalánska. Na známém korzu La Ramblas je i nejzajímavější ze 40 barcelonských tržnic – secesní „La Boquería“, a také pověstná barcelonská opera „Gran Teatre del Liceu“. Pozornost si zaslouží také bývalá královská loděnice, jejích areál slouží v současnosti jako Námořní muzeum. Zato tu stále ještě kotví „Las Golondrinas“ (Vlaštovky) – dvouposchoďové výletní lodě, které od roku 1988 lákají k okružním plavbám po přístavu. Na přímořské promenádě se tyčí 60 m vysoký sloup s osmimetrovou bronzovou sochou Kryštofa Kolumba. Zvláštní půvab má stará gotická čtvrť Barrio Gótico, kde snad každý dům má svou uměleckou a historickou hodnotu. Vytváří vzácně ucelený soubor staveb s dominující a nepřehlédnutelnou katedrálou sv. Eulálie, která byla postavena ve 13. – 15. století na místě románské baziliky a je jedním z nejkrásnějších příkladů katalánské gotiky. jedno z nejmalebnějších míst Gotické čtvrti je Plaça del Rei (Náměstí krále) s Královským palácem, v němž kdysi dávno sídlila barcelonská hrabata, která přivedla Katalánsko k samostatnosti. Zachoval se z něj jen Velký královský palác s trůnním sálem a kaplí sv. Agáty, do nichž se nedostanete po polokruhovém schodišti, jak by člověk předpokládal, ale z přilehlého gotického paláce, který sem byl přenesen doslova kámen po kameni z úplně jiné ulice a v němž je dnes Muzeum historie města. Nad tím vším se tyčí šestipatrová strážní věž – Rozhledna krále Martina z 16. století, která je ovšem nepřístupná. Aby si člověk udělal představu o katalánské secesi, postačí procházka po nejelegantnější barcelonské třídě Passeig de Gracia, která začíná na náměstí Plaça Catalunya. Mezi jejími honosnými domy a paláci si nelze nevšimnout tří secesních skvostů z počátku 20. století, které tu stojí téměř vedle sebe a jsou ukázkou díla tří nejvýznamnějších představitelé tohoto slohu. Je to dům Batlló (č. 43) od Antoni Gaudího, dům Amatller (č. 41) od Josepa Puige i Cadafalcha a dům Lleó Morera (č. 35) od Lluíse Domenecha i Montanera. Kousek výše na protější straně ulice vzbuzuje pozornost další stavba Antoni Gaudího – dům Mila (lidově zvaný La piedra = kámen). V pohádkovém Guellově parku, který měl být původně jakýmsi zahradním městem a jehož návštěvu by turista neměl v žádném případě vynechat, je souznění Gaudího s přírodou snad ještě zřetelnější. Barcelona je dnes moderní velkoměsto, které je nejen nejvýznamnějším španělským přístavem a největším obchodním a průmyslovým centrem země (průmysl textilní, strojírenský a chemický), ale i město s nesmírnou tvůrčí energií a kulturním zázemím, které nabízí nespočet možností pro milovníky všech druhů umění.

Madrid

Hlavní město Španělska od r. 1562 je též geografickým centrem Iberijského poloostrova.

Magnetem Madridu nejsou jen historické památky a obrazové galerie, ale také prostředí, atmosféra a především noční život

Centrem a srdcem města je Puerta de Sol, neboli Sluneční brána. Je zde vyznačen nultý kilometr španělských silnic, končí tu autobusy a křižují se zde trasy metra. Na Plaza Mayor je odsud jen pár kroků

Na tomto rozlehlém náměstí, se dříve konaly býčí zápasy, veřejné popravy, a odehrávaly se různé slavnosti a veselice. Dnes jsou zde krámky se suvenýry a také restaurace a bary se stolky a slunečníky.

Starý Madrid je ohraničen ulicemi Mesón de Paredes a Mayor. Každou neděli dopoledne tu mají bleší trh. Říkají mu Rastro a jeho centrem je ulice Ribera de Curtidores a blízké okolí. nejrůznější kuriozity i hezké starožitné kousky.

Nezapomeňte navštívit klasicistní budova Královského paláce s katedrálou na jedné straně a Sabatiniho zahradami na straně druhé na náměstí Oriente. Králové tu bydleli do roku 1931, dnes slouží palác jako muzeum a královská rodina občas využívá některé sály k reprezentačním účelům. Prohlídka trvá něco přes dvě hodiny a je opravdu na co se dívat. Trůnní sál, velká jídelna, kaple, další sály přeplněné obrazy, sklem, porcelánem a gobeliny, královská zbrojnice, starobylá královská lékárna...
Když vyjdete ven zcela zmoženi tou přemírou uměleckých pokladů, určitě přijde vhod odpočinek. Posaďte se na chvíli v parčíku naproti u sochy Filipa IV. na vzpínajícím se koni, kterou vytvořil podle Velázquezova návrhu a Galileiho statických výpočtů Ital Pietro Tacca. Pár kroků odtud je Královská opera a už v blízkosti Puerty del Sol, kousek od Gran Vía, jedné z hlavních tepen metropole, mají na klidném náměstíčku od roku 1557 svůj klášter bosé karmelitánky (Convento de las Descalzas Reales), které po staletí vychovávaly dívky z bohatých šlechtických rodin a nashromáždily z darů umělecké poklady nesmírné ceny. Na jednom obraze je znázorněna Jana Rakouská se svou dcerou Markétou na břehu řeky a v pozadí je vidět hrad. Průvodce vám potvrdí, že je to opravdu Vltava a Pražský hrad.

Paseo del Prado nemůže vynechat nikdo, kdo přijel do Madridu za výtvarným uměním.
V jedné z nejkvalitnějších světových obrazáren Museo del Prado byste mohli strávit několik dnů. Najdete tu bezpochyby nejlepší světovou sbírku španělských mistrů 14. - 19. stol. (zejména El Greco, Velázquez, Goya, Ribera, Zurbarán, Murillo) a i k relativně krátkému seznámení s díly těchto mistrů byste potřebovali několik hodin. Je tu však velmi dobře zastoupena i škola vlámská (mj. Van der Weyden, H. Bosch, P. Brueghel), italská (Tizian, Botticelli, Raffael, Tintoretto, Caravaggio...), v menší míře, ale velmi kvalitními díly je představena malba německá, francouzská či anglická.

To, co byste snad postrádali v El Pradu, objevíte v Museo Thyssen-Bornemisza, které bylo otevřeno v roce 1992 a v němž je vystaveno více než 700 obrazů evropského a světového malířství 13. až 20. století.

Ke třetímu muzeu Centro Nacional de Arte-Reina Sofía musíte z Paseo del Prado odbočit do ulice Santa Isabel. Je v něm soustředěno především současné španělské umění a najdete zde vedle Picassovy Guerniky díla Dalího, Tapiese, Chillidy, Miróa a celé řady dalších tvůrců. Právě zde mají své místo i velmi zajímavé dočasné výstavy.

Katalánsko

Katalánsko je jedním ze 17 autonomních společenstvích Španělska. Tvoří ho čtyři provincie (Barcelona, Girona, Lleida a Tarragona) a jeho hlavním městem je Barcelona. Rozkládá se na ploše 32 114 km2 a žije v něm přes 7 535 000 obyvatel. Katalánsko sousedí s Francií a Andorou, Aragonií, Valencií a Středozemním mořem.